Jdi na obsah Jdi na menu
 


Novinky a zajímavosti

 

  SLECINKY.EU

 

Prokletí české královské koruny: Nasadíš si ji, zemřeš!

 

Nebylo v té době v Čechách mocnějšího člověka než zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Jako první muž v zemi rozhodoval o právu a bezpráví, o životě a smrti. Měl pravomoci středověkého krále - a nejspíš se tak i cítil...

Toho listopadového dne roku 1941 s ním byl na Hradě i prvorozený syn Klaus. Otec mu chtěl ukázat českou královskou korunu. Doprovázeli je prezident Emila Hácha, premiér Jaroslav Krejčí a státní tajemník Karl Hermann Frank. Reinhard Heydrich se tehdy nechal vyfotografovat s korunovačními klenoty na důkaz své moci. Potom prý nasadil korunu na hlavu svému osmiletému synovi. Pověsti o tom, že kdo si českou korunu neoprávněně nasadí, do roka zemře, se jen smál...

Napřed otec, po něm syn

Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich zemřel o půl roku později na zranění po atentátu příslušníků českého odboje. Sedmnáct měsíců nato, v říjnu 1943 zahynul jeho syn Klaus. V zatáčce v Panenských Břežanech vjel na kole pod nákladní automobil. "Matka Lina běžela k místu nehody a strašlivě křičela - inu, jako máma," vzpomíná paní Helena Vovsová, jediná dosud žijící pamětnice celé události.

Přesvědčená nacistka Lina Heydrich se ze všech sil snažila, aby byl popraven český řidič, kterému vjel chlapec pod kola, soud však muže osvobodil. Klaus Heydrich je prý dodnes pochovaný pod borovicí u vysoké zdi dolního zámku v Břežanech.

Stálé místo na lebce

V pohnutých časech prožívala dramatické osudy i samotná koruna, symbol českého státu. Podle přání císaře Karla IV., který ji nechal vyrobit, měla trvale spočívat ve Svatovítské katedrále, uložená lebce patrona země sv. Václava. Ale už Karlův syn Václav IV. nechal korunovační klenoty převézt do kaple sv. kříže na hradě Karlštejně, kde měly být v neklidných dobách sporů o vládu lépe chráněny.

V dobách vnitropolitických bojů o český trůn a válečného nebezpečí potom svatováclavská koruna změnila místo pobytu ještě mnohokrát. Ocitla se v Praze v úřadě Desek zemských a na Staroměstské radnici, ve farním kostele v Českých Budějovicích, v císařské klenotnici ve Vídni, v Národní bance v Žilině a dokonce na několika neznámých místech. To když s ní v roce 1420 po vypuknutí husitské revoluce uprchl král Zikmund Habsbuský ze země, což se stalo - mimo jiné - důvodem k jeho sesazení z českého trůnu.

Klenot všech klenotů

Česká královská koruna byla vyrobena v roce 1346, Karel IV. však k ní po celý svůj život přidával další a další drahokamy. Poslední úpravy nechal udělat před svou smrtí v roce 1378. Jen málokterá středověká královská koruna je tak reprezentativní: zhotovená ze zlata vysoké ryzosti (21 - 22 karátů), zdobená perlami a drahými kameny. Víte, že...

  • váží 2358,04 g?
  • je vysoká 19 cm, v průměru má rovněž 19 cm?
  • zdobí ji 18 safírů (patří k největším na světě), 1 akvamarín, 31 spinelů, 15 rubín, 1 rubelit (donedávna považovaný za rubín) a 25 smaragdů a 20 perel?

Svatováclavská koruna tvarem navazuje na koruny Přemyslovců a francouzských Kapetovců. Čelenku tvoří čtyři díly, z nichž každý vrcholí velkou lilií. Díly jsou spojeny dvěma příčnými páskami (kamárami), jež patrně pocházejí ze zlatého pásu, který byl svatebním darem Blanky z Valois od jejího bratra, francouzského krále Filipa VI. Vrchol koruny, kde se kamáry kříží, je osazen zlatým křížkem se safírovou kamejí, v němž je prý uložen trn z koruny Ježíše Krista.

Jak svatováclavská koruna vypadá, si můžete prohlédnout v historické expozici Starého královského paláce Pražského hradu. Tam jsou trvale vystaveny všechny královské korunovační klenoty - přesněji řečeno jejich kopie z 2. poloviny 20. století. Nechtěli byste přece položit svatokrádežnou ruku na originál, viďte? Pamatujte, co se stalo otci a synovi Heydrichům!

 

 

oc18.gif

Toto je naše budoucnost !!!

 

Cicret náramek

01

OTEVŘI

 

141584-47efe63b255d3.gif

 

https://www.youtube.com/embed/9J7GpVQCfms

 

 oc18.gif

SLECINKY.EU

 

 SLECINKY.EU

Na malostranském hřbitově v Praze leží svatá holčička.

 

Smrt je smutná, ztráta dítěte k neunesení. Snad pro útěchu vznikla nad půvabným náhrobkem skrytým na zapomenutém hřbitově jedna z nejkrásnějších pražských pověstí - O svaté holčičce.
 
Možná svou roli hraje i samotné místo, zadumaný, většinu roku nepřístupný malostranský hřbitov, kde stromy prorůstají kořeny rovnou do hrobů a obepínají náhrobky rukama větví, kde neudržovaný břečťan přerostl v koberec, pod kterým splývají hroby i cesta mezi nimi a kde pod působivými náhrobky našli spočinutí čeští národní buditelé.
O Aničce, která se nehodila pro tento svět.
 
Podle pověsti všechno způsobila administrativní chyba na nebesích: Do miminka, které právě přicházelo na svět, se vtělil místo dušičky nenarozeného dítěte neposedný a příliš zvědavý nebeský andělíček. Nebylo zbytí, musel na Zemi. A tak se ženě chudého muzikanta Rubína narodila holčička Anička. Když přicházela na svět, zářila na nebesích jasná hvězda, zněla líbezná hudba, hejna ptáčků švitořila a stromy i květiny v celém širém okolí rozkvetly. Vypadalo to, jako by nebe i země jásaly nad příchodem malého dítěte.
 
 
Holčička Anička byla chudá jako většina děti z okolí Újezdské brány, všichni ji však měli rádi. Jako by s ní do duší lidí vstupovalo slunce - nikdy neplakala, nezlobila, všem okolo nezištně pomáhala. Rozuměla řeči zvířat a květin. Kouzlu milého dítěte podlehl i přísný hrabě z paláce na Velkopřevorském náměstí a začal pomáhat chudým a nemocným, když v Praze řádila zlá epidemie.
 
Jenže pro bezelstnou duši andělskou byl život na Zemi přílišným břemenem. Anička důvěřivě zvala domů žebráky i zloděje, rozdělila jim vše, co bylo k nalezení. "V srdci cítím, že musím pomáhat," vysvětlovala nešťastným rodičům. I Bůh nakonec pochopil, že andělské srdce nemá na zemi místo, neboť je lidé budou zneužívat. A tak se smiloval... Jednoho dne si Anna hrála u okna, když jí panenka vyklouzla z ruky. Holčička se vyklonila příliš daleko ve snaze padající hračku zachytit, a i když měla srdce anděla, jeho křídla jí chyběla. Zřítila se na tvrdou dlažbu ulice. Byla na místě mrtvá a osvobozený andílek se tak konečně mohl vrátil do nebe, kam patřil.
 
Starý hrabě, který si holčičku zamiloval jako vlastní, jí nechal vytesat neobvyklý náhrobek. Děti z okolí k němu brzy začal nosit lístečky se vzkazy, v nichž svatou holčičku prosily o pomoc. Zarmoucená paní Rubínová se ze ztráty milované dcery nemohla dlouho vzpamatovat. Rozveselila se až poté, když se jí narodila nová holčička.
 
Legenda versus fakta
 
Hrob "svaté holčičky" leží na malostranském hřbitově za pomníkem biskupa Thun-Hohensteina, vpravo od hlavní hřbitovní cesty. Autorem působivého romantického náhrobku z roku 1851 je sochař Josef Max. Špatně čitelný nápis uvádí skutečné jméno Anna Degenová. Podle matriky zemřela holčička ve věku tří let a byla dcerou strážmistra Augustina Degena a jeho manželky, nádenice Anny. Její rodiče leží na stejném hřbitově jen o kousek dál, v hrobě číslo 231.
 
 
Jak mohla být malá dcera chudých rodičů pochována pod jedním z nejkrásnějších náhrobků na hřbitově? Okouzlila tolik někoho její nevinná dětská krása? Nebo byl snad jejím otcem někdo jiný, opravdu bohatý? To se dnes nejspíš už nedozvíme. Jisté je jen, že sochařovo umění inspirovalo lidovou představivost, která vytvořila tesknou legendu. Tu v roce 1942 zpracoval spisovatel František Kožík do podoby pohádky, které dal jméno podle pověsti: Svatá holčička. Odraz legendy najdeme i tajemném příběhu Jakuba Arbesa Sivooký démon.
 
Zapomenutý hřbitov
 
Malostranský hřbitov rozhodně stojí za pozornost, i když na Malé Straně byste ho hledali marně. Leží totiž na Smíchově nedaleko Bertramky. Byl založen za morové epidemie roku 1680 a správou spadal pod malostranský kostel sv. Václava - odtud jeho název. Původně se stal místem posledního odpočinku mnoha slavných osobností: architektů Kryštofa a Kiliána Ignáce Dienzenhoferů, manželů Josefiny a Františka Xavera Duškových či Karla Jaromíra Erbena. Jan Neruda zde prý čerpal inspiraci při psaní sbírky Hřbitovní kvítí.
 
Život však vytlačil smrt, a tak okolní zástavba postupně pohltila část zahrady mrtvých. Vandalismus pak dokonal zbytek. Většina ostatky slavných osobností byla přeneseny na důstojnější místa, ze známých národních buditelů zde leží Tomáš Pešina z Čechorodu. Hřbitov byl v letech 1990-1991 z velké části zrekonstruován a o deset let později kvůli vandalismu znovu pro veřejnost uzavřen. Jeho brány se otevírají pouze při zvláštních příležitostech, například v rámci Dnů evropského dědictví. A plastika "svaté holčičky"? Dnes už najdete na hřbitově jen věrnou kopii, originál bezpečně odpočívá v lapidáriu Kaple sv. Václava na Vinohradských hřbitovech.
 
 

 

SLECINKY.EU