Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzpomínka na mého manžela

 SLECINKY.EU
SLECINKY.EU

SLECINKY.EU

SLECINKY.EU

SLECINKY.EU   kdo-jednou-miloval-4.jpg

Kdo poznal Tě, ten měl Tě rád, teď můžeme jen vzpomínat.

 

18.5. 1953 - 14.1.2010 

Dne 14.ledna 2010 mně opustil můj

milovaný manžel,

po dlouhé těžké nemoci se kterou rok a půl bojoval

bohužel boj prohrál, ta ,,Hydra" byla silnější.

Zemřel ve věku nedožitých 57 let.  

  

305d706a064d17e2.gif        602385nch5d0yr4i.gif          305d706a064d17e2.gif 

SLECINKY.EU

 SLECINKY.EU

Nezapomínám a Vzpomínám

 

SLECINKY.EU

dobrelyzovani_cz_foto_07

Lyže a hory jeden z našich společných koníčků .

SLECINKY.EU
 

SLECINKY.EU

Rokytnice nad Jizerou

Rokytnice nad Jizerou  rodiště a mládí mého muže,

zde to miloval

SLECINKY.EU

SLECINKY.EU

  

... odpočinutí věčné dejž mu  ó Pane,

 a světlo věčné ať mu svítí

 ať odpočívá v pokoji ...  

 

        

 

SLECINKY.EU

 SLECINKY.EUSLECINKY.EUSLECINKY.EU

Prožili jsme spolu krásných 35 let

za které Ti děkuji.

 

 

SLECINKY.EU

 

Když padá jasná hvězda z nebe,

v tu chvíli má večer prapodivnou moc,

já vzpomínám na Tebe a po hvězdách posílám Ti

dobrou noc.

SLECINKY.EU 

SLECINKY.EU

SLECINKY.EU

SLECINKY.EU

602385nch5d0yr4i.gif

VZPOMÍNÁME

  Vstup do Chrámu a zapal svíci svým blízkým

Klikni

Internetová katedrála

  

Jsou mrtvý na druhé straně? A nebo ne...

 

Když nám zemře někdo blízký, často se snažíme utěšit tím, že se třeba ještě po smrti kdesi setkáme, že na nás čeká v jiném – lepším – světě. Trochu naděje do těchto úvah vnesla i bádání lékaře Raymonda A. Moodyho, jehož knihy na téma Život po životě se staly bestsellery po celém světě. Jak to vidí on a jak na druhé straně skeptici?

Raymond Moody hovořil s několika desítkami lidí, kteří prožili tzv. klinickou smrt. Zjistil, že některé jejich prožitky se shodují, i když každý je trochu jiný. Většina z nich se shodla na tom, že v okamžiku, kdy umírali, slyšeli, co kdo kolem nich říká. Pak se začali pohybovat dlouhým tunelem a přitom sledovali své tělo zpovzdálí jako diváci. Pozorovali například oživovací pokusy a později citovali doslova, co který lékař řekl. Následovalo setkání s dušemi zemřelých, které je vítaly a nakonec i kontakt s jakousi světelnou bytostí, která spolu s umírajícím zrevidovala jeho život. Dost často se tito lidé nechali slyšet, že už se jim zpátky na zem nechtělo. Zajímavé je, že si uvědomili, že ten druhý svět je vícerozměrný.

Smrt v obrazech

Když Moody své bádání zveřejnil v knize Život po životě, změnil se život i jemu. „Rychle jsem poznal, že smrt je naším největším tajemstvím a jeho vyřešení každého zajímá. Prožitky blízkosti smrti nás matou, protože jsou to nejpodstatnější důkazy duchovní existence, jaké mohly být nalezeny. Jsou skutečným světlem na konci tunelu,“ řekl Moody, který navštívil i Českou republiku a několikrát tu přednášel. Byl hostem například i v galerii malíře Zdeňka Hajného, jehož obrazy mu evokovaly zážitky jeho pacientů, kteří prožili klinickou smrt.

Pohled doktora Vondráčka

Doktor Vladimír Vondráček (†1978) patřil mezi nejslavnější české psychiatry. Jeho kniha Fantastické a magické z hlediska psychiatrie se zabývá i tématem smrti. On sám ji charakterizuje jako úplnou, trvalou a nezvratnou ztrátu vědomí. Přesto ve své knize popisuje jevy, které se podle svědků dějí v okamžiku smrti – kdy se umírající nějakým způsobem projeví. „Například při smrti Goetheho se prý jeho domem ozývala hudba, ačkoliv nikdo v domě na nic nehrál. Někteří lidé popisují, jak se jim blízký umírající člen rodiny projevil na dálku zvukovým znamením – zazněl zvonek, klepání nebo řinčení oken.

Někdy se stává, že se zastaví hodinky, spadne obraz, aniž by hřebík byl poškozen…“ píše psychiatr Vondráček. On sám nijak tyto jevy nehodnotí, prostě je jen popisuje. A tak neznáme jeho názor – zda jde o jakési halucinace v mozku lidí citlivých v době smrti svých blízkých, nebo o skutečné signály ze záhrobí.

SLECINKY.EU

Odmítavý postoj skeptiků

Jestliže jsme se právě navnadili na to, že posmrtný život existuje, na zem nás znovu posadí skeptici. Ti ve spise Sceptic Dictionnary tvrdí jednoduše toto: „Popisované zážitky nedokládají existenci posmrtného života. Z biologického hlediska nelze akceptovat dualistickou představu o tělu a duši jako o dvou samostatných entitách.

Duševní procesy a duchovní pocity jsou jen projevem mozkové činnosti a zastavují se v okamžiku smrti. Moodyho tvrzení, že zážitky všech osob jsou podobné, což by mohlo potvrzovat existenci mimozemského světa, jsou mylné. Jsou popisovány i zážitky hrůzné, s mučením, démony a obry.“ Skeptikům můžeme namítnout, že tyto rozdílné zážitky v okamžiku smrti mohou dokládat existenci nebe a pekla. Kdo ví?

Jsou to halucinace?

Zážitky blízkosti smrti jsou podle skeptiků projevem patologických změn probíhajících v metabolicky narušeném mozku, ale všechny mechanismy, které se na vyvolání uvedených pocitů podílejí, dosud známy nejsou. Dochází k nedostatečnému okysličování mozku, zatímco stoupá koncentrace oxidu uhličitého v krvi. V důsledku omezení fyziologických útlumových procesů jsou aktivovány buňky ve zrakové a sluchové oblasti mozku. Dojde proto k halucinacím. K těmto závěrům vede nejen biochemický a elektroencefalografi cký průkaz takových změn, ale i klinické experimenty na dobrovolnících. Zjistilo se například, že podání některých halucinatorních drog, zejména ketaminu, vyvolává podobné efekty.

Přežili svou smrt, aby mohli vyprávět

Josef Váňa: Náš legendární žokej byl v klinické smrti v roce 1994 poté, co ho v dostihu v Německu zalehl kůň. „Až později jsem si začal vybavovat některé momenty, když jsem byl v kómatu. Třeba jsem se viděl, jak někde ležím a nějací lidé ženou koně kládami proti vodopádům,“ vyprávěl náš populární žokej, který se od té doby věnuje ezoterice – nechává nabíjet energií své koně pod pyramidou.

Ozzy Osbourne: Kontroverzní rocker upadl do kómatu po nehodě na kole. V bezvědomí byl osm dní. Ozzy svůj zážitek popsal takto: „Vůbec nedokážu popsat, kde jsem byl, ani jak dlouho jsem tam byl. Spatřil jsem bílé světlo zářící v naprosté tmě. Vystoupil z něj Král andělů troubící na trubku a pak jakoby nehmotný muž s bílými vousy… Nic mi neřekl, ale když jsem se vrátil na zem, měl jsem obrovskou vůli všechno změnit, být lepší. Možná to trvalo jen sekundu, ale úplně to změnilo můj život.“

Elizabeth Taylor: Slavná herečka upadla do stavu klinické smrti na pět minut při chirurgické operaci. I ona spatřila oslnivé bílé světlo. Podle vlastních slov se v tomto stavu vědomí setkala s duchem Michaela Todda, jednoho ze svých bývalých manželů. Elizabeth o svém zážitku řekla: „Považuji za velmi těžké o tom mluvit, vlastně to všechno zní tak banálně. Stoupala jsem tunelem k jasnému bílému světlu. Ještě v tom tunelu jsem se setkala s Mikem. Řekl mi – Ne, ještě ne, musíš se vrátit. Musíš dokončit své dílo, je to velmi velmi důležité. Byl to Mike, kdo mi dal sílu, která mě přivedla zpátky.“

Autor: Zuzana Pšenicová
 
Zážitek mé sestry Hedy: která prodělala ve svých 55 letech infarkt.
Viděla jsem nádherné zářivé světlo v tunelu ve kterém jsem byla a jako bych letěla vzhůru. Byl to nádherny pocit, ale v tom mi moje podvědomí říkalo, ještě né ještě není tvůj čas.V tom jsem se probrala z bezvědomí. Po tom všem mi řekla, že byla docela naštvaná, že se vrátila. Bylo to krásné....Bohužel po čtyřech letech dostala druhý infarkt a ten byl smrtelný. Tak žiji s útěchou že se jí tam nahoře líbí. Hedo vzpomínám a chybíš mi. Měla jsem Tě moc ráda.
SLECINKY.EU
 
Zážitek Stanislava Motla, redaktora ČT televize.
 
Výňatek článku z týdeníku ,, Česká televize "
 
Vedle psaní ho nadchl i tramping a lezení po skalách.Ještě za socialismu jezdil na hory do Rumunska, Bulharska, či Sov. svazu. ,,První vrchol, který byl pro mě určující, se jmenoval Kazbek.Byla to moje první hora přes pět tisíc metrů".Navíc na ní prožil klinickou smrt.,,Vracel jsem se z vrcholu a opozdil se. Vyvázal jsem se na chvíli z lana, na němž byla celá skupina navázaná. Myslel jsem, že pak ostatní doženu. Jenže padla mlha a já šlápl na falešný sněhový most. Probořil jsem se a letěl asi sedm metrů ledovcovou trhlinou. Jen díky tomu, že jsem měl kletr, což je batoch s ocelovou konstrukcí, jsem se zaklínil, když se jáma zužovala." Jakmile se vzpamatoval, začal bojovat o život. ,,Jenže jsem zjistil,že mi ruce ani nohy nefungují. Pád je ochromil.V tom okamžiku mě napadlo: Tady umřu. Když podobné výpravy děláte, musíte s tím počítat. A tak jsem čekal na konec. Viděl jsem světle modrou barvu, kterou mám rád, a potkával lidi jež jsem znal. Babička, děda.....všichni mrtvý. A všichni se na mě usmívali. Bylo mi dobře. Pak zahlédnu dívku, a ta se jediná nesmála. Byla to Lenka. Holka, která se se mnou před expedicí rozešla. Ale ona přece není mrtvá! Najednou střih. Vedle se objevil stín a tahal mě pryč. Nenávidě jsem ho, nechtěl jsem ven z toho krásného světa.Ukázalo se že to byl gruzínský horolezec, zachránil mi život.Tři chlapi totiž sestupovali za mnou, a když jsem se jim ztratil, pochopili, že jsem v trhlině. Šli a vytáhli mě." Po návratu domů pozval pár kamarádů na oslavu.,,Tehdy se mě Pepa zeptal: ,Víš co je s Lenkou ?  Povídám: ,Coby, dala mi kopačky." A on:,Ne, umřela. Zabila se v autě."Věřte mi, nebo ne, zemřela ten den, kdy jsem se zasekl v trhlině....."
  
 
SLECINKY.EU

Duše se vracejí.

„Svoji babičku jsem jako dítě nesmírně milovala. Byla pro mě vzor a nedokázala jsem si představit, že přijde den a ona odejde," napsala čtenářka Ida na webu bohumila.webnode.cz. „Osud chtěl tomu, že když jsem se vdala, dostala jsem od ní byt. Přestěhovali jsme se tedy s manželem k babičce. Ve společné domácnosti jsme prožili pět let. Nám se za tu dobu narodil syn a u babičky propukl Alzheimer."

Bylo to opravdu těžké období. Náročnou kombinaci malé dítě + babička Ida nezvládala především po psychické stránce, ale držela se dlouho. Nakonec už nemohla dál. „Byla jsem úplně na dně, tak jsme se s maminkou dohodly, že by bylo lepší umístit babičku do domova důchodců," vzpomíná. „Asi si každý dokáže představit, jak to bylo těžké. Po roce a půl života tam babička zemřela. Místo, aby se mi ulevilo, se výčitky svědomí, že jsem ji nedochovala doma, stupňovaly. Pečovatelky, které se o babičku staraly, sice mamince tvrdily, že smekají klobouk před člověkem, který to s ní tak dlouho vydržel, já jsem to ale cítila jinak. V duchu jsem ji stále prosila za odpuštění, že jsem selhala."

Tak se Ida trápila asi čtvrt roku, až jednou… „Bylo po obědě a já šla uložit dceru k odpolednímu spánku. Usnula jsem s ní. Ve snu - byl to vůbec sen? - ke mně přišla babička tak, jak jsem na ni vzpomínala nejraději: ve staré zástěře, co ji často nosila. Všude bylo bílo, těžko říct, jestli jsme stály v místnosti, nebo venku. Vůbec nemluvila a jen se na mě dívala, až jsem pocítila nesmírný klid. Nevím, jak je to možné, ale bez jediného slova mi sdělila, že není co odpouštět, že jsem nic špatného neudělala. Potom se usmála, otočila a pomalu odešla... Zmizela. A s ní i moje výčitky svědomí. Myslím, že se vrátila mi odpustit, aby se mi lépe žilo," uzavírá Ida.

Vědci potvrdili duši, která neumírá

 

SLECINKY.EU

 

Světoznámí vědci Stuart Hameroff a Roger Penrose, autoři kvantové teorie vědomí, přišli s přelomovým objevem. Součástí našich mozkových buněk jsou mikrotubuly. V okamžiku kdy umíráme, ztrácejí mikrotubuly kvantový stav, ale ne informace v nich uložené.

“Řekněme, že srdce přestane bít, pacient umírá. Avšak kvantové informace v mikrotublách nejsou zničeny. Ty se rozptylují ve vesmíru,” takto popsal Stuart Hameroff jev, který náboženství popisuje jako vystoupení duše z těla..

“Pokud je pacient resuscitováni, pokud ho oživí, kvantová informace se vrací do mikrotubulů a tedy do těla a pacient má známé zážitky se smrtí,” dodal Hameroff. Tento proces vysvětlují vzpomínky lidí, kteří již byli jednou nohou na druhém břehu. V opačném případě, když zemřeme, tyto kvantové informace zůstavají žít mimo tělo a stanou se součástí další formy. Jinak řečeno duše opustí tělo a je připravena k reinkarnaci.

Věděli jste? Mikrotubuly jsou jedny z vláken cytoskeletu, která slouží především k transportu různých struktur a látek uvnitř buňky.

zdroj:http://oopsfeed.cz/archiv/589

Ruskému vědci se podařilo vyfotografovat duši,

když opouští lidské tělo

 SLECINKY.EU

 

Ruskému vědci prof. Konstantinu Korotkovovi se za pomoci bioelektrografického fotoaparátu podařilo zachytit moment, kdy duše opouští tělo umírajícího člověka. Fotografie, pořízená metodou vizualizace uvolňovaného plynu, pokročilým postupem navazujícím na známou Kirlianovu fotografii, ukazuje, jak z těla postupně odchází životní síla.

Podle Korotkova nejdříve opouští životní síla (duše) hlavu a oblast pupíku. Nejdéle se naopak zdržuje v oblasti srdce a rozkroku. Korotkov také zaznamenal, že v případě násilné a neočekávané smrti lidský energetický systém zasáhne takový zmatek, že se duše vrací zpět do těla i po jeho smrti. Důvodem může být přebytek nevyužité energie.

7. duben 2014 |

Obrazek

Potřebujete pomoc? Přivolejte si svého

anděla strážného!

Obrazek 

Věříte na strážné anděly? Většina lidí doufá ve chvílích největší úzkosti v nějakou nadpřirozenou pomoc, i když by vám to možná nikdy nepřiznali. Svého anděla strážného si prý skutečně může přivolat každý, aby nad ním držel ochrannou ruku. Jak?

Jděte na nejkrásnější místo

 Obrazek

Esoterikové a odborníci na andělské bytosti tvrdí, že jedním z nejlepších a nejrychlejších způsobů, jak si anděla ochranáře přivolat, je speciální meditace. Najděte si doma pohodlné místo, zavřete oči a uklidněte svoji mysl. Soustřeďte se na dýchání. Když jste uvolnění, stočte myšlenky na nějaké překrásné místo, které ve vás vyvolává ty nejpozitivnější pocity. Třeba na rozkvetlou louku nebo pěšinku v lese, na kterou skrz stromy prosvítají paprsky slunce. Je to jen na vás.

Nemyslete, vybírejte citem

Obrazek

Tam si představte na průsvitné šňůře pověšené papíry s nabídkami služeb jednotlivých andělů. Nerozmýšlejte se a intuitivně po nějakém sáhněte. Chvíli čekejte, až se objeví přivolaný anděl. Poproste ho, aby vám pomohl. Když bude souhlasit, podá vám ruku a vy si jej můžete odvést zpátky domů.

Nyní již můžete z meditačního snění procitnout, anděl u vás stále bude a vy ho budete přímo cítit. Potichoučku mu pošeptejte, co od něj potřebujete a několikrát to opakujte. Anděl vaše přání splní a zůstane u vás tak dlouho, jak ho budete potřebovat.

Chtějte a chápejte symboly

Obrazek

Anděl je bytost, která s vámi nemusí a nejspíš nebude přímo mluvit. Odpovídá vám v náznacích, symbolech a většinou beze slov. Když se zeptáte na konkrétní věc, soustřeďte se na svůj vnitřní hlas. 

Někdy vám může připadat, že si odpovídáte sami, ale je to andělská odpověď. Jindy vám může být odpovědí například zafoukáni větru, zazvonění mobilu, padající list z květiny na okně, volání dítěte z vedlejšího pokoje. Abyste mohli rozumět andělské komunikaci, musíte věřit a chtít chápat symboly.

Napište prosbu

Obrazek

Svého anděla můžete požádat o pomoc i tak, že mu napíšete dopis. Vyložte mu v něm otevřeně a upřímně co vás trápí a dopis nechte ležet přes noc u postele. Anděl prosbu vyslyší a pomůže vám. V následujících dnech to poznáte.

Andělské jméno

Obrazek

Každý z andělů má své jméno, včetně toho anděla, který střeží vás. Když ho chcete při komunikaci oslovovat, poznejte jak se jmenuje. Jak? Na papírky napište všechny souhlásky abecedy, dejte je do sáčku a zamíchejte. Zapalte nějakou vonnou esenci – nejlepší je kadidlo, myrha, ale stačí i voňavá svíčka. Pak ze sáčku vytáhněte písmeno, zapište si ho, vraťte k ostatním a tahejte další dvě až tři (celkem čtyři). Pak vytažené souhlásky doplňte samohláskami a přidejte koncovku -el.

Pokud máte například písmena STK, přidejte k nim samohlásky podle vašeho citu. Může vám pak vyjít kupříkladu Astekiel. To je jméno vašeho anděla.Pokud se vám nelíbí, zkuste vyměnit samohlásky. Jméno vašeho anděla musí být harmonizované s vaší duší a vašim pocitem. Když znáte jeho jméno, anděla přivoláte snadněji.

SLECINKY.EU

 

  

ZPĚT

Vítejte u JANY